Dům na půli cesty už slouží (Zlínský deník, Anna Novotná)
Zlín /FOTOGALERIE/ – První Dům na půli cesty začne od 1. listopadu sloužit ve Zlíně. Již nyní v něm bydlí první nájemníci.
„Smlouvu o ubytování ve čtyřech garsonkách a jednom správcovském bytě 3 + 1 má už od července pět mladých lidí. Zatím tam jsou dvě maminky na mateřské dovolené, učeň dojíždějící do školy a jeden mladý muž, který je čerstvě nezaměstnaný, ale kterému pomůžeme najít práci co nejdříve,“ uvedla předsedkyně sdružení Pod křídly Emilie Smrčková.
Připomněla, že ve Valašském Meziříčí již existují čtyři takováto zařízení, páté se staví ve Vsetíně.
„Je to šance začít samostatný život. Jinak se musíme otáčet jako všichni ostatní. Najít si práci, abychom měli z čeho platit nájem,“ podotkl osmnáctiletý Marcel Macháček, který se do Zlína přistěhoval z liptálského dětského domova.
Správcovství zajišťuje třiadvacetiletá Denisa Koutná, která byla dříve v pěstounské péči. „Určitě je to do začátku lepší než nic. Je to pro nás pro nás obrovská pomoc,“ říká mladá maminka.
Dodala, že jako správcová dohlíží na dodržování určitých pravidel. Nesmí se tu například pít alkohol a nesmí se ani kouřit uvnitř v bytech. Musí to být tak, aby v bytě mohl časem bydlet další obyvatel,“ popsala Koutná, která má stejně jako ostatní možnost bydlet v domě maximálně tři roky.
O projektu v místní části Kostelec se začalo mluvit už přibližně v roce 2005. Tehdy dokonce tamní obyvatelé sepsali petici proti vzniku zařízení.
„Obyvatelé Kostelce měli tehdy obavy, že by tu mohly přebývat nějaké nekalé živly,“ vzpomíná předsedkyně sdružení Pod křídly Emilie Smrčková. Situace se nakonec uklidnila.
S vyloženou osobní averzí sousedů se za téměř čtyři měsíce, kdy v domě bydlí, nesetkala ani Denisa Koutná. Přesto to prý ale úplná idyla není.
„Kdosi nám házel pod okna petardy. A přes sousedy jsme třeba také slyšeli, že chodíme s dětmi na obědy do hospody. Sto padesát korun denně na hospodské jídlo ale rozhodně nemáme,“ podotkla správcová.
Deník přímo na místě zjišťoval, jak se na nové sousedy dívají lidé z okolních nemovitostí.
„Nic proti tomu domu nemáme,“ uvedl například Pavel Kratochvíl. Mladá žena z jiného domu, která si ovšem nepřála zveřejnit své jméno uvedla, že obyvatelům této stavby fandí.
„Přeji jim, ať se začlení. Mohlo se to akorát postavit na trochu lepším místě, přeci jen tam dříve byly bažiny,“ podotkla.
Na to upozornil i další soused. „Nelíbilo se mi to od samého počátku a nelíbí doteď. Na tomto místě vyloženě chybí autobusová zastávka, navíc je to u nešťastného křížení dvou silnic s cyklostezkou. Bylo tam i několik vážných úrazů. Je divné, když se postaví dům pro lidi s určitými sociálními problémy do vilové čtvrti,“ podotkl muž, který stál i u organizování petice proti stavbě domu v roce 2005. Ta uváděla stejné důvody proti stavbě.
Podobný názor má i další Kostelanka. „Dřív nám to vadilo. Názor jsme až tak nezměnili, ale nic s tím nenaděláme. Jen se bojíme, aby to výhledově nebyla ubytovna pro bezdomovce,“ míní žena, která odmítla říci své jméno, a která také patří podle svých slov mezi signatáře petice protestující proti stavbě zařízení.
Naopak jednoznačně pro je zlínská radnice, která také poskytla domu pozemek. „Pro děti z dětských domovů je to důležitý krok. Žijí v místě, kde jsou nastavená pravidla, která je dále vychovávají k životu,“ poznamenal náměstek zlínské primátorky Miroslav Kašný.
Město kromě podpory domu na půli cesty rezervuje dvanáct bytových jednotek pro žadatele z dětských domovů. Maximální doba nájmu v těchto bytech je šest let.
Valašské Meziříčí – Pomoci dětem z pěstounské péče a dětských domovů ve startu do běžného života je cílem valašskomeziříčského občanského sdružení Pod křídly. Buduje takzvané domy na půli cesty, kde se mladí lidé učí samostatnosti.
„Mají šanci na normální život, mají možnost se naučit hospodařit, musejí pracovat, sami si nakupovat, spořit,“ vyzdvihla zakladatelka sdružení Emilie Smrčková.
Kdy a jak jste přišla na myšlenku pomáhat tímto způsobem dětem opouštějícím dětské domovy a pěstounskou péči?
Na tuto myšlenku jsme přišli tak v roce 1999, kdy nám doma dospělo asi šest kluků. Měli jsme dvacet dětí v pěstounské péči a čtyři vlastní. Najednou jsme nevěděli co s nimi dál, protože zralí na úplně samostatný život nebyli.Tak jsme založili občanské sdružení Pod křídly. Zároveň jsme totiž chtěli pomáhat i dětem z dětských domovů. Ty to potřebují daleko více.
Proč si myslíte, že jsou takováto zařízení užitečná?
Takové domy jsou velmi nutné. Tam kde nejsou, končí děti ve svých nefunkčních biologických rodinách, nebo na ulici.Pokud má mladý člověk možnost jít do domu na půl cesty, má jak se říká, z velké části vyhráno.
Jaké máte prozatím s domy na půli cesty zkušenosti? Plní podle vás svou funkci?
Často k nám chodí mladí lidé,kteří žili po odchodu z dětského domova na ulici.Je úžasné pozorovat tu radost, jak přicházejí výplaty, jak si mohou něco koupit, jak se jim narodí dítě, kolik lásky mu dokáží dát.
Troufnete si odhadnout, kolik takových zařízení by bylo potřeba, aby mohly pomoci všem zájemcům?
Podle mě by měl být dům na půli cesty v každém kraji a pokud je v kraji hodně dětských domovů,tak i více.