Jak pomáhá stát dětem bez rodin - VERONIKA KAPITÁNOVÁ - str. 03 - Mladá fronta DNES - jihovýchodní Morava

DĚTSKÉ DOMOVY NEBO KLOKÁNKY? Opuštěné nebo týrané děti stále nemají v tuzemsku nijak povzbudivé podmínky k životu. Odborníci se shodují, že dětské domovy zdaleka neřeší to podstatné - zdravý citový rozvoj. Úřady zatím mnoho pochopení pro jiná řešení nemají.

Zlínský kraj - Bydlela mezi odpadky v garážích po povodních. Společnost dělalo dvouleté Kačence jen několik místních potkanů. Rodiče téměř celý den leželi na zemi opilí na mol. O dítě se nestarali.

I takový obrázek se naskytl pracovnicím Fondu ohrožených dětí, když vyslechli udání jednoho z obyvatel a vyrazili do oblasti vyhlášené bezdomovci. Dvouleté batole, které na místě našli, bylo ušmudlané, podvyživené a pokálené. Na těle mělo plno škrábanců a popáleniny od cigaret.

Okamžitě proto putovalo do Klokánku. Tedy do rodinného zařízení, kde se o týrané a zneužívané děti starají dvě tety nebo teta a strýc, vždy ve skupinkách po čtyřech dětech. Na základě předběžného opatření soudu tam zůstalo ještě několik dalších měsíců. Než se našli budoucí osvojitelé.

Tento případ se stal začátkem června roku 2004.

Musela jíst zvratky, zachránil ji Klokánek

V lednu následujícího roku řešily pracovnice kroměřížského Klokánku jiný případ. Dvanáctiletou Kamilu nutila matka celou noc klečet ve studené chodbě. Dívka musela mít předpažené ruce. Když je spustila, matka ji zbila. Domácí úkoly musela psát úplně nahá. A k jídlu? Dostala vlastní zvratky.

Šest let trvalo, než se Kamila někomu svěřila. Vybrala si svou učitelku. Nevlastní otec ji totiž nebral vážně. Učitelka naštěstí vzala věci do svých rukou a události nabraly spád. Dívka se dostala do Klokánku, domů k matce už se nevrátila. Dnes žije se svou babičkou.

Místa nejsou, děti musí do ústavů

Dětí s podobným osudem jsou zařízení v celé zemi plná. Kroměřížský Klokánek není výjimkou. Tety v domě mohou dětem nabídnout dvacet lůžek v pěti bytech, ani to ale nestačí. "Pořád nám od soudu volají, kdy půjde některé z dětí k pěstounům. Potřebovali by umístit další. Často je ale musíme odmítat. Místo není," zhodnotila sociální pracovnice Eliška Petruchová. Soud totiž musí dát podle zákona o rodině přednost náhradní rodinné péči nebo rodinné péči před ústavem. "Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda nelze výchovu dítěte zajistit náhradní rodinnou péčí nebo rodinnou péčí v zařízení vyžadující okamžitou pomoc," píše se v zákoně.

Pracovnice Fondu ohrožených dětí, které Klokánky spravuje, se proto rozhodly zřídit další takové zařízení ve Zlíně nebo v jeho okolí. Rády by pro děti zajistily čtyři až pět bytů.

Prozatím ale s úřady bojuje marně. Úředníci z kraje i z radnice nepovažují zařízení za potřebné.

Klokánek ve Zlíně? Netřeba

"Fond ohrožených dětí nepochybně odvádí hromadu dobré práce, ale nezdá se mi, že by v kraji byla péče nedostačující. Sociální péče je pokrytá v rámci státní správy," vysvětlil postoj krajského úřadu například radní pro oblast sociálních věcí Zdeněk Szpak.

"Paní primátorka považuje činnost Klokánku za přínosnou a umí si představit, že by ve městě spolu s dětskými domovy fungovaly i Klokánky. Pro jejich zřízení však město Zlín nemůže poskytnout žádné prostory a ani je finančně podporovat. V rozpočtu na letošní rok nejsou vyčleněny na tuto činnost žádné prostředky," tlumočila stanovisko primátorky Ireny Ondrové také mluvčí zlínské radnice Marie Masaříková.

Děti proto často putují do Klokánku do Brna. "To je ale zase daleko například pro pediatra," připomněla Alena Sedláčková ze zlínské pobočky Fondu ohrožených dětí.

Přitom státu i kraji by se Klokánky vyplatily. Pobyt dítěte v Klokánku stojí stát dokonce o polovinu méně než pobyt v klasickém dětském domově. Statistiky Společnosti sociální pediatrie totiž uvádějí, že jedno dítě v kojeneckém ústavu nebo v dětském domově stojí stát průměrně 280 tisíc korun ročně. Dítě v náhradní rodinné péči v Klokánku ale dostane 150 tisíc korun. Pokud je mu mezi šesti a patnácti lety, tak 184 tisíc korun.

"Děti se navíc vyhnou anonymnímu prostředí chladného ústavu. V klokaní rodině panuje běžný domácí režim," připomněla Sedláčková.

Pěstounka: Peníze věnujte na práci s rodinou

Pěstounka Emilie Smrčková, která vede valašskomeziříčský Dům na půli cesty pro mládež z dětských domovů, má ještě lepší nápad.

"Kdyby se věnovalo více pozornosti problémovým rodinám, kdyby s nimi sociální pracovnice pracovaly a pomohly jim, děti by se pak nemusely tak často umisťovat do dětských domovů," usoudila.

S mladými lidmi z dětských domovů má bohaté zkušenosti. Sama je pěstounkou dvaceti dětí, k tomu dohlíží na mladé lidi v Domě na půli cesty.

"Systém je špatně nastaven. Děti v dětských domovech jsou sice dobře materiálně zajištěny, schází jim ale samostatnost, umění hospodařit a jiné sociální návyky, které ostatní mladí lidé získávají v rodině," říká.

Snaží se proto v Kostelci u Zlína prosadit další Dům na půli cesty. Měl by pomoct dalším dětem z domovů vstoupit do samostatného života. Tato snaha ale pro změnu narazila na nevoli obyvatel.

"Město sice darovalo ke stavbě pozemek, ale lidé ze satelitního městečka se semkli a začali protestovat. Obávají se, že tam přijdou kriminálníci a sníží se hodnota domů. Nenechali si ani vysvětlit, že jde o děti z domovů, ne o nějaké kriminálníky," popsala situaci, která trvá už dva roky.